Kolik, jestli vůbec?

První studie se zaměřila na antikoncepční pilulku, tedy možnost regulovat počet dětí v rodině, a její vliv na narovnávání platů mužů a žen v Americe. V roce 1979 ženy vydělávaly jen 60 % toho, co muži. O deset let později to již bylo 69 % a proces pokračoval dále. Pilulka, která katolíkům stále dělá vrásky, se přitom na této pozitivní změně měla podílet z desetiny, v devadesátých letech pak dokonce téměř celou třetinou. Navíc ve státech, kde byla tato forma antikoncepce legální i pro mladší ženy, se ženy v padesátém roce života těší vyšším hodinovým mzdám o 8 %.

 

O několik tisíc kilometrů na jih, v Brazílii, je už rozhodnuto – děti budou. Ale kolik? Kupodivu v tom hraje roli pokrytí televizním signálem, konkrétně zda si ženy mohou naladit nespočetné brazilské telenovely. Zejména méně vzdělané a postarší ženy mají podstatně nižší počet dětí, pokud se v jejich regionu telenovely už vysílají. V těch totiž většinou figurují ženy s malou rodinou nebo zcela bezdětné. Za poklesem brazilské porodnosti (z 6,3 dítěte v roce 1950 na 2,3 na přelomu tisíciletí) stojí jistě i jiné faktory (ekonomické změny, dostupná antikoncepce, zvýšená gramotnost). Nelze však přehlédnout, že zatímco pouze tři pětiny dospělých obyvatel brazilských měst v roce 2000 absolvovaly více než čtyři školní roky (na venkově dokonce jen jedna pětina), televizi měly přibližně čtyři z pěti veškerých domácností. Před čtyřiceti lety měl „bednu“ přitom jen každý třináctý Brazilec. Mimochodem, aby se výzkumníci dostali k těmto závěrům, museli vyhodnotit celkem 115 telenovel. Asi bych nechtěl být pomocnou silou na tomto projektu, ačkoli na zjištění, že 45,8 % vdaných ženských hrdinek nemá žádné děti, 29,2 % jedno a jen 20,8 % dvě, může být člověk svým způsobem hrdý.

 

Mami, už prosímtě jdi

Dítě se už narodilo, přesuňme se do Německa. U našich západních sousedů byla za posledních padesát let třikrát prodloužena doba mateřské. Ačkoli deklarovaným cílem bylo podpořit vývoj ratolestí intenzivnější mateřskou péčí, srovnání akademických a pracovních úspěchů dětí narozených před a po změně nesvědčí o žádném zlepšení. Oproti předchozímu ročníku se děti narozené po roce 1979, kdy byla prodloužena placená mateřská ze dvou na šest měsíců, vzdělávali v průměru o šest dní více. A to není mnoho – pokud by například do školy chodila o rok déle celá desetina ročníku navíc, činil by nárůst přibližně 36 dní. „Šťastlivci“ narození po reformě pak ve dvaceti osmi letech vydělávali o 0,3 % více. Další čtyři placené měsíce v roce 1986 měly podobně zanedbatelný efekt.

 

Reforma z roku 1992, která neplacenou mateřskou prodloužila z dosavadního roku a půl na tři léta, se dokonce odrazila mírně negativně. V průměru se každý stý nedostal na gymnázium a místo toho skončil na Hauptschule, odkud cesta na univerzitu de facto nevede. Jak to? Jednak dvě předchozí prodloužení lehce zvýšily příjmy matek. Změna v roce 1992 naopak vedla ke ztrátě příjmu ve výši tehdejších tří tisíc marek, a to se patrně negativně odrazilo na vývoji dětí. Dále pak změny v letech 1979 a 1986 vedly k nižší zaměstnanosti matek jen během prvního roku života dítěte. Díky poslední reformě ale matky mohly zůstat doma i během dvou následujících let. Závěry tak podporují hypotézu, že od osmnáctého měsíce života mají děti více z toho, když se o ně přes den stará někdo jiný než vlastní matka. Bylo pro ně lepší, když máma šla do práce.

 

Co touchdown, to pivo

Děti už jsou velké a dožadují se terciálního vzdělání. Co všechno by měl starostlivý rodič vzít v potaz při výběru vysoké školy? Mimo jiné, jestli univerzita má oblíbený sportovní tým a jak se mu vede. Jeden výzkum naznačuje, že existuje statistická závislost mezi akademickými výkony studentů, ne-sportovců, a úspěchy amerických univerzitních fotbalových týmů (jde o americký fotbal, po všech stránkách horší variantu ragby).

 

Nepřekvapivě úspěch fotbalového týmu podstatně snižuje známky studentů, a to jak absolutně, tak i ve srovnání se studentkami. Mladí pánové jsou totiž náchylnější méně se učit, více konzumovat alkohol a „pařit“ jako reakci na úspěchy univerzitního týmu. K propadu dochází na podzim, kdy se fotbal hraje především. Dopad fotbalu se liší podle skupin studentů – nejvíce jsou úspěchem zasaženi studenti s „nevýhodným backgroundem“ (studenti z chudších rodin nebo Afro-Američané) a studenti s obecně nižšími známkami. Úspěch fotbalového týmu nevede ovšem k vyššímu počtu studentů, kteří by dobrovolně odcházeli z univerzity. Problémy s horšími studijními výsledky mohou být vyváženy radostí z toho, jak si člověk užil vítězství fotbalistů.

 

Vyšlo 10. prosince 2013 ma ZET.cz.