Energie by měla být dostupná, tedy levná, a to i v dlouhém časovém horizontu. Současně by její dodávky měly být spolehlivé, neměli bychom třeba být příliš závislí na nespolehlivých zahraničních partnerech. V neposlední řadě chceme, aby výroba energie byla šetrná k životnímu prostředí a lidskému zdraví. Zatím ovšem nemáme k dispozici energetický zdroj, který by splňoval všechny tři požadavky (pomineme-li úspory ve spotřebě).

 

Samozřejmě nemá naplnění jednotlivých cílů stejnou hodnotu, a to ani objektivní, natož pak subjektivní. Zůstaneme-li v Evropě, může někdo namítat, že snižování emisí skleníkových plynů je nesmysl, protože jich produkujeme jen asi desetinu celosvětového objemu. Někdo jiný ale řekne, že to smysl má, protože EU tak ukazuje celému světu, že můžeme mít relativně bohatou společnost a matičku Zemi neuvařit. Co se týče cenově dostupné energie, můžeme se dočíst o evropském průmyslu kolabujícím pod tíhou cen elektřiny anebo také o tom, že jen více než 8 % strojírenských podniků vydává na energii více než 6 % příjmů. Avšak i pět procent může být z pohledu manažera podniku příliš.

 

I přes obtížné posuzování „nákladů a užitku“ jednotlivých cílů bychom se měli rozhodnout, co chceme především. Pak můžeme zvolit nástroje, jak toho dosáhnout. Vědoma si odpovědnosti za „zdraví“ planety, akcentovala Evropská unie v minulosti hlavně snížení emisí skleníkových plynů. Už spíše jen bokem a na papíře se mluvilo o snížení závislosti na dovozech od „nespolehlivých partnerů“, například Ruska. Cenově dostupná energie pak byla více méně položena těmto dvěma cílům na oltář.

 

Nyní se v Bruselu opět debatuje, jaké cíle si předsevzít. Evropská komise by do roku 2030 ráda viděla redukci emisí o 40 % oproti roku 1990. To je jistě legitimní požadavek, ačkoli to nevyhnutelně bude torpédovat další dva cíle „magického trojúhelníku“. Horší je, že komise opět hodlá stanovit podíl obnovitelných zdrojů na spotřebě energie (mělo by se jednat o 27 % v roce 2030). O podílu obnovitelných zdrojů ovšem „magický trojúhelník“ nemluví. Ne proto, že je vadným, od reality odtrženým intelektuálním konstruktem, ale proto, že podíl obnovitelných energií sám o sobě žádným cílem není. Je to jen nástroj, jak dosáhnout cílů jiných (v budoucnu možná i všech tří současně).

 

Je správné, že se EU hlásí ke globální zodpovědnosti a chce nadále akcentovat nižší emise skleníkových plynů. Je ale špatně, že hodlá určovat i konkrétní nástroje k dosažení tohoto cíle. Lepší by bylo nastavit jen základní cíle a jejich provedení nechat na soukromé iniciativě. Popřípadě se zaměřit na rámcová pravidla, která soukromý sektor popostrčí k žádanému cíli. (Ano, na mysli mám obchodování s emisními povolenkami).

 

Některé členské země se pevnému podílu obnovitelných zdrojů na energetické spotřebě brání a i mezi evropskými poslanci sílí odpor. Nic tedy není ztraceno a EU se možná dostane rozumného energetického cíle a jasného rámce pro jeho naplnění.

 

P.S. Ruská okupace Krymu ovšem přidá na váze energetické soběstačnosti, konkrétně omezení dodávek ropy a zemního plynu z nevyzpytatelného Ruska. Správné vyvážení energetického trojúhelníku se zase o něco komplikuje.

Vyšlo na ZET.cz 18. března 2014.