Němci si již před lety v energetice vytyčili několik jasných a poměrně ambiciózních cílů (například snížení emisí skleníkových plynů do roku 2050 nejméně o 80 %). Bílá kniha na nich nic nemění, jen je důrazně připomíná. Všichni, kdo se zajímají o německé elektrárenství, by stále měli vidět i onen pověstný les, nejen jednotlivé dílčí kroky. Bílá kniha může někoho překvapit spíše něčím jiným. Ihned ve zmíněné předmluvě nás ministr Gabriel nenechává na pochybách, kdo vzletné cíle Energiewende naplní. Kdo zajistí, aby – pokud vše vyjde - Němci v roce 2050 jen z jedné pětiny svítili „špinavou“ elektřinou? Trh!
Tento přístup k energetické politice vychází z celkového vnímání role trhu a státu ve společnosti. Stát pod kontrolou demokraticky zvolených politiků, ideálně po celospolečenské debatě, definuje cíle a následně nastaví pravidla, aby je soukromý sektor co nejlépe naplnil. Jedním pilířů německého sociálně tržního hospodářství jsou právě silné trhy, jejichž správné fungování je ale úkol státu. Ten například bdí nad férovostí soutěže, protože trhy mají tendenci k vytváření monopolů a kartelů. Silnou roli trhů ve společnosti uznávají i němečtí sociální demokraté a člověk se nedokáže ubránit dojmu, že „pokrokovost“ sociálně demokratických stran je opět něco, v čem za Německem pokulháváme (a to stranické oslovení v německé SPD je stále „soudruhu“).
Zpět k energetice. Zveřejnění Bílé knihy časově spadá s definitivním schválením dlouho očekáváné Státní energetické koncepce České republiky. Ačkoli se povahou jedná o odlišné dokumenty (český například řeší celý energetický sektor, německý se zaměřuje jen na elektrárenství), bije odlišné uvažování o energetické politice do očí. Čeští úředníci a politici se věnují různým, poměrně konkrétním opatření, jak dosáhnout za téměř třicet let jakýchsi koridorů pro různé energetické zdroje. Spíše jen naoko se při tom přihlíží k nadřazeným cílům, které jsou ostatně definovány poměrně vágně. Také lze pochybovat o tom, jestli širší společnost tyto cíle sdílí. Pamatujete si na celospolečenskou debatu o tom, kolik zelené elektřiny bychom chtěli a za jakou cenu?
Trhů s elektřinou, jednoho ze středobodů energetického sektoru, se Státní koncepce dotýká jen okrajově. Sice trefně popisuje jejich současné problémy a obecně se k trhům hlásí. Avšak vše jakoby končilo konstatováním, že koncepce musí být dostatečně flexibilní, protože trhy se mohou změnit. To je jistě pravda, ale proč zcela chybí ambice nastavit trhy samotné? Možná prostě proto, že kdo nemá definované cíle, nemusí a ani nemůže tento nástroj správně využít. Anebo je to ještě horší – politici nějaké cíle sledují, jsou ale neslučitelné s robustními volnými trhy.
Němci si zatím ve veřejné aréně vyjasnili cíle a politici s úředníky plánují, jak tržní prostředí nastavit tak, aby se naplnily. Jak konkrétně, pomocí jakého mixu energetických zdrojů a opatření, už hraje druhořadou roli (ačkoli nějakou představu o možných technologiích a řešeních samozřejmě mají). Němců vůbec chybí strategický dokument s koridory pro jednotlivé energetické zdroje, nepočítáme-li koridor v podobě „v roce 2050 bude 80 % elektřiny pocházet z obnovitelných zdrojů a žádná z jádra“. Vlastně to není docela pravda - Němcům žádný takový dokument nechybí. Nepotřebují ho a fabulováním, co bude za třicet let, neztrácejí čas.
Vyšlo 31. sprna 2015 na energymotejlek.com.
