V září Gazprom prodal evropským odběratelům v aukci 1,2 mld. m3 plynu. To představuje značný krok stranou od tradičních dlouhodobých smluv, na kterých doposud ruský obr trval. Nešlo ale o vynucenou akci a vedení Gazpromu si výsledek aukce pochvaluje, klidně by v jejím rámci prodalo téměř třikrát tolik a v aukčním prodeji hodlá pokračovat.
Připomíná to situaci v ropném průmyslu v 70. letech – tehdejší vzestup ropných burz nenastartovaly, jak by se na prvním pohled mohlo zdát, nadnárodní kapitalistické ropné koncerny typu Shell. Byly to naopak státní firmy z producentských zemí á la saúdskoarabské Aramco, které zrušily dlouhodobé kontrakty s odběrateli a vstoupily na spotové trhy. Na nich se totiž ropa dala prodat výhodněji. I Gazprom v září dosáhl lepší ceny než u svých dlouhodobých kontraktů.
Situace není úplně identická – ani ruský moloch se nemůže nadále bránit burzovnímu obchodování, které se asi stane standardem na celém kontinentu. Na aukcích tak může trénovat na burzovní budoucnost. To souvisí s ještě jednou podobností s ropným průmyslem 70. let. Minimálně v Evropě se v poslední době značně zahustila přepravní síť, většina z ní je splacena a rozmáhá se flexibilnější přeprava plynu po moři. Firmy mají více projektů a více obchodních partnerů. Klesá závislost na jediném projektu a s ní i potřeba dlouhodobých smluv mezi producenty a odběrateli.
Vyšlo 13. října 2015 v HN.
